V této kapitole jsme se pokusili sepsat tipy a triky vycházející z naší mnohaleté praxe v oblasti cirkusové pedagogiky.
MATERIÁLNÍ PROSTŘEDKY, PROSTOROVÉ POŽADAVKY
Seznam potřeb, které budeme využívat při realizaci jednotlivých cirkusových disciplín, najdete přímo na METODICKÝCH STRÁNKÁCH.
V následujícím textu uvádíme další potřeby, které se mohou při realizaci různých cirkusových programů hodit, na co je dobré myslet, co je dobré mít. Množství a typ materiálních prostředků samozřejmě záleží na formě a rozsahu, ve kterém chcete cirkusové programy realizovat.
Tréninkový prostor
Vhodný tréninkový prostor je základem kvalitní práce. Je samozřejmostí, že najít dokonalý prostor není jednoduché. Proto se může stát, že budete muset (zejména v počátcích) přizpůsobovat náplň své činnosti prostorům, které máte k dispozici. Současně však stojí za to hledat cesty k prostorům, které vám budou vyhovovat lépe.
Nezapomeňte se vždy předem zamyslet, jaké parametry od daného prostoru očekáváte – jaké disciplíny a činnosti chcete nabízet.
Prostor by měl být bezpečný, dostatečně velký (a to jak do velikosti, tak výšky stropů), měl by mít potřebné technické náležitosti. Klid na práci v oddělených místnostech také není k zahození.
Šapitó
Existuje více druhů stanů, šapitó a dalších možností, jak realizovat programy mimo zděné budovy. CLG používá stan o průměru 10 m (72m2), který se rychle staví i bourá. Kotví se do země pomocí kolíků, ale vzhledem k jeho malé velikosti nejsou potřeba žádná zvláštní povolení či zkoušky pro jeho stavbu.
Jiná situace platí pro větší cirkusové stany – k postavení takového stanu je již často potřeba osvědčení a i v početnější skupině lidí se staví několik hodin. Velkou výhodou těchto šapitó je jejich světlotěsnost, tedy možnost hraní i přes den a využití světelného parku a různých vizuálních efektů. Do většího stanu se vejde také větší počet diváků i účinkujících.
Tím však ještě starosti zdaleka nekončí. Je vhodné mít další stany např. pro šatnu artistů, stravování, trénování.
Kostýmový fundus
Zřízení dobře vybaveného kostýmového fundu může být častým kamenem úrazu a během na dlouhou trať. Zejména při práci s dětmi je však vhodné mít nějaké kostýmy k dispozici a umožnit tak dětem jednodušší cestu ke změně vlastní identity, vžití se do role. Kostým může sloužit jako mimikry, pomůže charakterizovat postavu a spoluvytváří dramatickou akci.
Je možné nějaké kostýmy ušít nebo je postupně nakupovat např. po second handech – v ideálním případě se přímo domluvit s nějakým větším řetězcem second handů na schovávání určitého typu kostýmů (saka, fraky, košile, bizarní klaunské kostýmy). Další možností je využití oděvů a doplňků od účastníků.
Kostýmy mohou představovat jednotlivé konkrétní postavy nebo můžete zvolit kostýmy abstraktnější a hrát si s barvami, styly, významy, hledat nové pohledy. Důležité je brát v úvahu také návrh scény, na níž se bude cirkusová show odehrávat – kostýmy z ní mohou vystupovat, vytvářet kontrast nebo s ní záměrně srůstají.
Vedle oděvů by měl kostýmový fundus obsahovat také řadu doplňků, jako jsou klobouky, paruky, kravaty, klaunské nosy apod.
Nezapomeňte, že kostýmy je třeba někde skladovat, prát je, opravovat a dbát, aby se neznehodnotily nevhodným uskladněním.
Vozový park
Dalším sjednocujícím prvkem s klasickým cirkusem je neustálé putování a převážení věcí. Samozřejmostí je tedy silnější a větší dodávka, minibus s koulí a případně i vozík. Velikost vozidla by se měla odvíjet od velikosti převáženého stanu či nejdelšího kusu materiálu, který nejčastěji převážíme. Je třeba myslet také na lidi, vyndávací sedadla jsou tedy nutností. Pak už se romantice meze nekladou – karavany pro mobilní kancelář, kostýmový fundus, spaní…
Skladovací prostory
I v minulosti měl cirkus své zimoviště, místo, kam se daly věci uložit před nepřízní počasí a případně provést drobné opravy či inovace. Vybavená dílna taky není věcí k zahození. Různé způsoby zavěšení, krabicování, systematizování, poličkování, zasouvání, logistika skládání na sebe je už pak věcí konkrétního místa a možností, které skýtá.
O kostýmech již byla řeč výše, nezapomeňte, že i váš vozový park musí někde parkovat. Musí mít v pořádku papíry, zajištěný servis, údržbu.
Technické vybavení
Při realizaci cirkusových programů, pro přípravu cirkusového představení, ale i při pouhém tréninku jistě oceníte kvalitní technické zázemí (světelnou a zvukovou techniku, scénické efekty, konstrukce a úchyty, kameru, fotoaparát, metry prodlužovacích kabelů, lepicích pásek a dalších nezbytností).
BEZPEČNOST A PRAVIDLA
Je jasné, že ve volnočasových aktivitách obecně, v cirkusových aktivitách specificky, vznikají různé nebezpečné situace, a to mnohem více než v běžné školní výuce na židli za lavicí. Pedagogové, kteří chtějí dětem i sobě zprostředkovat radost z tvorby a zážitek, musí tedy často volit kompromis mezi svobodou hry a přísnými bezpečnostními předpisy, které se navíc neustále mění a liší podle pracoviště. Je třeba přistupovat k veškerým aktivitám se zdravým selským rozumem a zdravou paranoiou a také s vědomím, že v případě průšvihu se vás nebudou ptát, jak se to stalo, ale: „Co jste udělali pro to, aby se to nestalo“.
Hranici mezi akceptovatelným, kritickým a neakceptovatelným rizikem řeší také každý rodič, u obou případů platí – prevence především. Kontroly nářadí, přístup pouze proškolených osob, nepřeceňování svých sil, základní znalost pohybového aparátu jsou dobrými předpoklady prevence zbytečných úrazů. Cirkus je kolektivní práce, zanedbáním bezpečnostních standardů ohrožujeme všechny kolem sebe. Nepodléhejme bludům a mýtům, že „zatím se to nestalo a až se stane, tak to budeme řešit…“. Cokoli se jednou může stát, může se stát i dnes. Nulové riziko prostě neexistuje. Snažme se problémům předcházet.
Každý, kdo provozuje aktivity z oblasti vzdušné akrobacie, bude dříve nebo později konfrontován s nutností pravidelné revize karabin a dalšího závěsného aparátu, u dalších konstrukcí „vlastní výroby“ zase s nutností vytvoření návodu k použití a způsobu proškolování pověřených osob (včetně dokumentování – podpisové archy). V profesionálním cirkusovém světě existují organizace a standardy prevence rizika (např. FEDEC, AERISC), které uvádějí i fyzikální parametry nosnosti, pružnosti, tvrdost a doporučené maximální zatížení pomůcek. Není od věci se s těmito záležitostmi seznámit.
Jedním z dalších přínosů cirkusové pedagogiky pro účastníky je rozvoj vědomí odpovědnosti za ochranu zdraví, sebekritického posuzování vlastních možností i odpovědnosti za bezpečnost sebe, cvičícího spolužáka, partnera či celé skupiny.
Z našich zkušeností vyplývá, že úrazy (zejména v dětských skupinách) se stávají většinou např. v obědových pauzách, chvílích volna, téměř vůbec během tréninku.
Účinným nástrojem jsou neustále zdůrazňovaná, opakovaná a hlavně dodržovaná pravidla. I přes ně však nezapomeňte, že cirkus by měl být hlavně velká legrace.
Cesta k bezpečnému cirkusu
Před tréninkem
- Důležitá je příprava a kontrola náčiní, potřeb a prostoru pro trénink. Eliminujeme rizika (poškozené parkety, ostré rohy, hřebíky, rozbité elektrické zásuvky, žhavé předměty), provádíme vizuální kontrolu nářadí, odstraníme nadbytečné a nebezpečné předměty…
- Účastníci mají vhodný oděv a obuv přizpůsobené náplni tréninku a jednotlivým činnostem. Kontrolujeme, zda účastníci nemají přívěsky, náramky, hodinky, prsteny, řetízky. Žvýkačky, bonbony a lízátka patří do koše.
- Důležité je znát zdravotní stav účastníků a v případě potřeby jednotlivé aktivity individuálně přizpůsobovat.
- Pro trénink najde pedagog klidné místo pro koncentraci – zejména u dětí mnoho podnětů z okolí snadno odvede jejich pozornost, což může být během nácviku některých disciplín nebezpečné.
Tréninková jednotka
- Základem je vhodná skladba celého tréninku. Nezapomínáme na rituály (pozdravení, rozloučení), činnosti provádíme ve vhodných návaznostech (hry, rozehřátí, úvodní cvičení, opakování, učení novým dovednostem), kromě samotných dovedností učíme i dalším sociálním kompetencím, zodpovědnosti. Na závěr myslíme na úklid.
- Užitečné je vytyčení cílů, které jsou pro lektory i účastníky jasné a srozumitelné. Myslíme na cíle krátkodobé (k čemu směřuje jedno konkrétní setkání), ale také dlouhodobé.
- Zaznamenáváme si jednotlivé činnosti.
- Nabízíme zábavné a obměňované hry a aktivity.
Na co myslet stále (zejména u dětí)
- Při cvičení poskytujeme plnohodnotnou dopomoc a záchranu.
- Vždy se ujistíme, že nám bylo rozuměno (poslouchat neznamená naslouchat, dokonce ani kývaní hlavou nemusí znamenat, že účastník je „duchem přítomen“).
- Účastníky vedeme k tomu, aby oznamovali i drobná poranění a každou závadu, kterou zpozorují a která může vést ke zranění.
- Učíme pouze to, co sami bezpečně ovládáme, předem vyzkoušíme a čemu rozumíme, neexperimentujeme na účastnících.
- Dbáme na pitný režim.
- Máme stálý přehled o všech účastnících.
- Posloucháme návrhy a přání účastníků.
- Klademe důraz na fair play.
- Je důležité respektovat fyzické možnosti účastníků i jejich momentální duševní stav.
Pravidel pro bezpečný průběh tréninků a disciplín je celá řada. Z velké části vyplynou z vašich vlastních podmínek, za kterých budete cvičení provádět.
Profil cirkusového trenéra
Jaký by měl být správný trenér? Každý z nás je trochu jiný, má odlišný přístup a třeba i trochu jinak poskládané hodnoty a cíle. Je proto velmi těžké určit hranice, ve kterých by se měl trenér cirkusu pohybovat, jaký by měl přesně být.
Aby mohl učit cirkusu, je jistě nezbytné, aby měl dostatečné cirkusové dovednosti. Pouze to však nestačí. Velmi důležitou vlastností je schopnost tyto dovednosti předávat dále, a to formou zábavnou, kreativní, bezpečnou, s nadšením i schopností nadchnout. Mohli bychom tak říct, že práce cirkusového pedagoga zahrnuje především tyto oblasti: pedagogickou, vzdělávací a artistickou.
Chcete-li se pustit na pole cirkusové, měli byste být dostatečně trpěliví, vnímaví, empatičtí, otevření, flexibilní, s bohatou fantazií. Měli byste umět vytvořit prostor, ve kterém se budou účastníci cítit dobře a bezpečně, mít vztah k práci s dětmi. Být vzorem, dokázat ocenit a najít schopnosti každého účastníka. Umět si sami pro sebe i pro účastníky vytvořit a pojmenovat cíle a směřovat k jejich naplnění. Pracovat s celou skupinou a současně s každým jako individualitou. Chtít se vzdělávat a zdokonalovat, reflektovat svoji práci. K zahození není také jistá „multifunkčnost“ – tedy zvládnutí (alespoň základů) více cirkusových disciplín. A nesmí chybět smysl pro humor.
SLOŽKY PŘEDSTAVENÍ
V této kapitole možná trochu předbíháme – těžištěm LeGrandoEDU jsou právě metodické postupy, tedy jak se naučit něco, co pak lze předvádět. V práci CLG klademe důraz nejen na proces (specializovaný trénink, všeobecná průprava, tvorba představení, komunikace s ostatními při tvorbě společného díla), ale i na konečný produkt (individuální prezentace výkonu, autorské představení, cirkusová show, kabaret, varieté,…), podobně jako v dramatické výchově.
Je nutné si uvědomit, že výsledné produkty cirkusového a varietního umění nejsou závislé pouze na artistických výkonech, ale také na některých dalších důležitých uměleckých složkách, jako je herectví, hudba, choreografie, scénografie, dramaturgie, režie i film. Míra zastoupení jednotlivých složek se u různých představení liší.
V následující tabulce se pokusíme přiblížit některé složky cirkusového představení a zdůraznit jejich možnosti i rizika.
MOŽNOSTI
RIZIKA
ARTISTIKA
• předvádění artistických výkonů
• ukázka neobvyklých lidských schopností
• nadprůměrné fyzické dovednosti
• atraktivní podívaná
• fingovaný výkon – předvedení méně náročného výkonu, který však na diváka působí jako dost obtížný (např. balancování na velké balanční kouli je jednodušší než na kouli malé)
• neadekvátní výběr disciplíny vzhledem k věku a fyzickým schopnostem
• nedostatečná fyzická kondice
• výkon a jeho hranice u dítěte, střetávání ambice dítěte a trenéra (kdy se ještě jedná o volnočasovou aktivitu?)
MOŽNOSTI
RIZIKA
HERECTVÍ
• hra v roli (člověk, zvíře, předmět…)
• práce s postavou (typová postava – srozumitelnější a zábavnější jak pro dětského artistu, tak i pro diváka, charakterová postava – složitější, komplikovanější, psychologizovaná…)
• loutkohra – práce se zástupnou rekvizitou rozvíjející fantazii
• hra masek a pantomima
• malá životní zkušenost pro hraní složité postavy
• hraní postavy opačného pohlaví nemusí být vždy vhodné a zábavné
• nedostatek schopností pro herecké umění
• chybějící herecký talent (herecký talent se objevuje kolem 15. roku)
MOŽNOSTI
RIZIKA
HUDBA
• reprodukovaná
• zkomponovaná na objednávku od skladatele
• vlastní tvorba
• živý hudební doprovod
• rytmický doprovod, zvuky
• nevhodný výběr skladby k předváděnému číslu
• slučování různorodých hudebních žánrů v jeden celek
• u reprodukované muziky pozor na autorský zákon (OSA, Intergram a další)
MOŽNOSTI
RIZIKA
CHOREOGRAFIE
• pohyb – výrazový prostředek, kterým jak jednotlivec, tak i skupina aktérů dodávají předváděnému číslu (ději) ladnost, lehkost, dynamiku a synchronii
• tanec – využití různých tanečních stylů, často uvolňuje atmosféru předváděného výkonu
• prezentace – jedna z mnohých dovedností, které se děti v cirkuse naučí, patří sem také různé způsoby úklon a postojů
• nedostatek času na zpracování choreografických sestav
• nedostatečná taneční a pohybová průprava
• děti se často stydí
MOŽNOSTI
RIZIKA
SCÉNOGRAFIE
• výprava (kulisy) – dokreslují místo a atmosféru předváděného příběhu
• rekvizity – různorodost materiálů na jejich výrobu je obrovská, fantazii se meze nekladou, flexibilita, praktičnost…
• líčení a maskování
• problematický transport velkých kulis a rekvizit
• použití nevhodných, zdravotně závadných líčidel (kvalitními a certifikovanými líčidly rozhodně nic nezkazíte a dost možná předejdete alergickým reakcím a ekzémům)
• myslete na to, že líčení nějakou dobu trvá
MOŽNOSTI
RIZIKA
DRAMATURGIE
• struktura – každá hra, představení i cirkusové číslo má svůj začátek, vrchol a konec (zákon trojice)
• gradace – vytváření napětí jak u předváděného výkonu (např. 2x se výstup nepovede, ale nad třetím úspěšným pokusem všichni žasnou,…), tak i stupňující se napětí hraného příběhu (děje)
• tvorba příběhu a hledání sdělení
• prostor – velmi důležitý faktor, do značné míry limitující a vymezující – jeden je např. prostor pro zkoušení a zcela jiný může být v manéži
• čas – délka představení i jednotlivých výstupů, je nutné dbát na proporčnost, nikdo nečeká dvacetiminutová čísla či tříhodinovou show
• špatně vystavěné číslo = nezajímavá, nudná podívaná
MOŽNOSTI
RIZIKA
REŽIE
• konzistentní zpracování několika složek představení v jednotný celek
• výběr tématu
– konkrétní (předmět, slovo, prostor…)
– abstraktní (pojem, sen, emoce…)
• forma sdělení
• důraz na výpovědní hodnotu celé show
• nevhodné téma vzhledem k věku a zkušenosti mladého artisty
• autoritativní přístup režiséra ke skupině
• téma jako ostatně všechno může být užitečným pomocníkem, ale také svazujícím faktorem
MOŽNOSTI
RIZIKA
FILM
• vlastní tvorba
• použití video efektů
• často doplňuje zpracované téma
• technická náročnost představení (tmavý prostor na promítání…)
DALŠÍ OBLASTI PRO INSPIRACI
Divadlo i cirkus jsou uměními synkretickými, tedy spojujícími více smyslových a uměleckých zážitků dohromady. Nebojme se je kombinovat, experimentovat s nimi.
Hra s maskami
Masky vyrobené (sádrové obrazy, kašírka, papír…), škrabošky, karnevalové masky, výrazné líčení, obří masky a divadlo objektů.
Divadelní technika
Divadelní technika přímo nepatří dětem do ruky, ale u některých starších dětí bývá velké dobrodružství pomáhat při osvětlování a ozvučování. Patří sem i práce s kulisami a náročnějšími rekvizitami, různé mechanické vynálezy, kouřové a ohňové efekty, stroboskopy, UV světla.
Drezúra zvířat
Zde nemáme na mysli živá zvířata (nový a současný cirkusu se jich většinou vzdává z důvodů ekonomických a ekologických), ale o děti převlečené např. do kostýmů tygrů, předvádějících „drezúru“ pod vedením „domptéra“.
Plenérové produkce
Ne všechna cirkusová představení se konají v šapitó, k cirkusácké tradici patří různé reklamní parády (průvody), ale také hraní na netradičních místech (např. vzdušná akrobacie nad bazénem, ohňová show na vrakovišti, klauniády v tramvajích).
Propagace
Účastníky můžeme zapojit do aktivní propagace – výroba a distribuce plakátů, hra na dokumentující novinářský štáb.
UV neboli černé světlo
UV světlo je velmi efektní nejen při žonglování, princip černého divadla, kdy svítí jen bílá či UV aktivní barva.