Orientální umění původem z asijských zemí, které dopřává diváckému oku ohromující zážitek z neskutečných a nepřirozených výkonů člověka. Fakírské umění ukazuje lidskou odvahu a hlavně překračování hranic bolesti. K vidění jsou: chůze po střepech nebo žhavých uhlících, hřebíkové lože, levitace, cvičená kobra tančící na flétnu, hadí žena, propichování kůže, ale i žonglování s ohněm, plivání a polykání ohně.

Fakírské umění se určitě nedá provozovat v práci s dětmi a mládeží reálně. Některé fakírské kousky nám však můžou posloužit jednak jako atraktivní efekty v samotném vystoupení, ale i jako silný motivační prvek k překračování vlastních hranic strachu a pocitu bolesti samotného účastníka. V mnohých případech se však v oblasti cirkusové pedagogiky jedná o předvádění fakírských triků, u kterých jsou výkony odvahy a utrpení účastníka před divákem z větší míry simulovány. Řadíme proto tuto disciplínu do okruhu cirkusového herectví. Většina cviků se provádí naboso a v kostýmech na tuto disciplínu určených (odkryté břicho, holá záda).

POTŘEBY

Fakírská deska

Dřevěná deska, ve které jsou na husto vedle sebe natlučené hřebíky, tvořící pichlavou rovinu pro předvádění triků.

Fakírské střepy

Speciálně upravené střepy z tlustostěnného skla (střepy nemají žádné ostré nebo špičaté hrany). Střepy jsou přenášeny v textilním vaku, který slouží i jako podložka pod střepy.

PŘÍPRAVA A KONTROLA

Fakírskou desku i střepy pravidelně vizuálně kontrolujeme.
Ohnuté hřebíky vyrovnáváme, uvolněné hřebíky odstraňujeme nebo nahrazujeme novými.
Ostré střepy odebíráme.

BEZPEČNOST

Fakírská deska

Kolem fakírské desky udržujeme dostatečný prostor, klidná a koncentrovaná atmosféra předchází nemilým úrazům.
Hřebíky na fakírské desce nejsou ztupeny – když s deskou nepracujeme, odkládáme ji hřebíky směrem k podlaze.
Na hřebíkovou desku nastupujeme naboso, chodidlo nastupuje na hřebíky vždy celou plochou, vyhýbáme se krajním řadám hřebíků.

Z desky nikdy neseskakujeme.
Na hřebících (v sedě, v leže, ve stoje) se neposunujeme – hrozí poškrábaní (poranění) pokožky nebo poškození oblečení.

Fakírské střepy

Manipulace se speciálně upravenými střepy je opatrná,  předcházíme tak jejich lámaní a vzniku ostrých hran.
Mezi speciálně upravenými střepy se nesmí nacházet hrubé kusy skla, jako jsou hrdla nebo dna rozbitých lahví.
Fakírské triky nacvičujeme zásadně na střepech nahromaděných v malou vyvýšenou hromádku, čímž se vyvarujeme přímého kontaktu chodidla (nebo jiné části těla) s jedním střepem.

PRVNÍ KROKY

Fakírská deska

Na úplném začátku si mohou účastníci hřebíky osahat rukama, vyzkoušet si jejich špičatost, mírně do nich zatlačit a prozkoumat tak hranice své bolesti.

Stoj a chůze

Účastník je naboso, nakračuje nejdřív jednou nohou na desku a lehce na ní přenáší váhu těla. Jestli je bolest vyvíjená vlastní vahou těla přijatelná, došlápne na desku i druhou nohou.

Dopomoc:
Pedagog stojí ze strany, uchopí účastníka za zápěstí a pod loktem tak, aby mu mohl poskytnout pevnou oporu pro snížení bolesti. V případě potřeby mohou dopomoc poskytovat dva – každý z jedné strany.

Turecký sed

Účastník se postaví před desku a pomalu si na ni sedá. Nohy překříží před deskou, kotníky nechává na zemi. Později položí kotníky na hřebíky.

Dopomoc:
Pedagog drží účastníka při dosedání na desku za ruku.

Leh na zádech

Účastník si sedne na kratší stranu desky. Pomalu si lehá na záda, rukama se po stranách desky lehce podepírá.

Dopomoc:
Pedagog drží účastníka za jednu ruku a podepírá mu rukou hlavu (je možné použít i malý polštářek).
!!! Účastník na hřebíky nepokládá hlavu – bradu přitáhne k hrudníku.

Leh na břichu

Účastník si klekne na kolena před fakírskou desku. Rukama přeručkuje vedle desky do vzporu ležmo. Klikem se pokládá na břicho na desku. Jeho hlava je zvednutá a pohled je přímo dopředu, zabráníme tak kontaktu tváře s hřebíky.

Dopomoc:
Pedagog může jistit účastníka držením za ramena.

Skok

Účastník stojí naboso před deskou, mírným odskokem snožmo doskakuje doprostřed desky, koleny pruží a odlehčuje doskok na hřebíky.

Dopomoc:
Dva pedagogové stojí zleva a zprava, uchopí účastníka za zápěstí a pod loktem tak, aby mohli poskytnout pevnou oporu a zpomalit tak doskok na hřebíky.

Fakírské střepy

Stoj a točení na místě

Účastník naboso nakračuje jednou nohou na hromádku střepů, přenáší na ni váhu těla a zlehka dokračuje nohou druhou. Pomalu překračuje z nohy na nohu, u toho se může otáčet kolem vlastní osy.
Dopomoc: 
Pedagog drží účastníka za ruce a odlehčuje jeho dokračování na střepy.

Turecký sed

Účastník se postaví zády ke střepům a pomalu si na ně sedá. Nohy překříží před střepy, kotníky nechává na zemi, později položí kotníky na střepy.

Převal bokem

Účastník si lehne na břicho vedle hromady střepů a bokem se převalí přes střepy na druhou stranu (tzv. válení sudů).

Skok

Účastník stojí naboso na zemi před střepy, mírným odskokem snožmo doskakuje na hromádku střepů, koleny pruží a odlehčuje doskok.
Skok do střepů je možné provádět ze země, z bedny nebo z partnera.

DALŠÍ KROKY

  • kombinace dvojic
  • skok přes švihadlo na desce
  • položení fakírské desky na břicho účastníka ležícího na zádech
  • stoj na rukách na desce
  • manipulace (žonglování, točení gymnastickou stuhou apod.)
  • polykání speciálních střepů vyrobených z cukru
  • Návod: cukr rozpustíme na pánvi na tekutou karamelovou hmotu, kterou nalijeme na pečící papír. Po ztvrdnutí rozlámeme na menší kousky a falešné střepy jsou hotové.
  • akrobatické cviky na střepech (kotouly, přemety bokem, stoje na rukách)

DALŠÍ CESTY

Kromě rekvizit, jakými jsou fakírská deska a střepy, je možné použít:

  • kobru na nylonovém provázku
  • speciální jehly na propichování jazyka
  • levitační stoly
  • polykání svíček (atrapa svíčky připravená z marcipánového těsta a knotu z plátku mandle)
  • točení a žonglování s ohněm – provádí se se speciálním náčiním (kužely, poi, švihadla,…) za přísně dodržovaných bezpečnostních pravidel