Klauniády – tedy komické výstupy krátkého i delšího trvání mají své kořeny hluboko v historii. V průběhu dějin se tato veselá podívaná proměňovala přes komediální hry masek, pouliční „Komedie dell‘arte“, Pieroty a Harlekýny až do podoby výstupů cirkusových šašků, neboli klaunů tak, jak je známe i dnes.
Dětská naivita, konflikt a upřímně zahrané pocity. To jsou základní kameny klaunské etudy. Úkolem klauna je vyvolat emoce v divákovi. Čím silnější, tím lépe. A nezáleží na tom, jestli je to pláč nebo bouřlivý smích. Naivní snílek, neohrabaný ve svém počínání, dokáže mistrně manipulovat s energií publika a vytvářet různé reakce.
Abychom byly schopni něčeho takového docílit, musíme provést aktéry vhodnými cvičeními.
Typické znaky, které nám můžou být nápomocny jak v práci s klauny, tak u tvorby klauniád:
• nos – červený nos
• oblečení – barevné a pestré, předimenzované nebo příliš malé, multifunkční
• protiklady – malý/velký, rychlý/pomalý, aktivní/pasivní…
• pohyby – přehnané nebo naopak detailně pečlivé
• problémy a jejich řešení – problém je na každém kroku, nápadité až bláznivé řešení
problémů
• rekvizity – reálné nebo vymyšlené věci, obří nebo mini rekvizity
• dětská naivita a nekonečná fantazie
• omyly, nedorozumění a záměny
• vědomá práce s publikem – klaun vždy vnímá přítomnost diváka, nikdy není na scéně sám
pro sebe
• vykládaní vtipů – pro klauna k popukání
• řetězová reakce – z malé nehody se vyvine obrovská katastrofa
• komplikovanost – jak udělat zadaný úkol co nejkomplikovaněji